sobota 26. ledna 2019

TOLIK

Tolik sněhu pamatuju jako dítě.
A úplně jsem zapomněla, jak impozantní pocit ta bílá masa vzbuzuje.
Když jsme přijížděli na každoroční rekreaci do Železné Rudy a v teple auta míjeli dopravní značky, co jim koukaly jen špičky, a ze střeh se svážely obrovitánské čepice, které měly místo bambulí rampouchy, Šušu nadšeně křičela: "Mně snad i slza ukápne!!!". Nebyla sama...
Při pohledu na třpytící se pláně bych snad i v Elsu uvěřila.
Taková krása to byla.
Byl to dobrej pobyt. 
Z Šušu je úplnej Alberto Tomba, Bohyně se svou né úplně snowboardovou postavou konečně pronikla do tajů prkna a já si po několika krušných letech běhání po svahu zaslouženě stihla aspoň trochu opálit pod vlekem čumák.
Jen škoda, že Šušu zahlídla holčičku s nejrůžovějším prknem, co Šumava viděla. V mžiku se rozhodla, že na lyžích už umí nejlíp a příští rok vymění své funglovky s jednorožcem za přesně takové růžové prkno, jako má holčička, a bude z ní snowboarďák.
Škoda... plánovala jsem pokračovat v tom, co jsem letos zahájila.
Klidně bych pokračovala i na jiném místě, ale tradice je tradice a pro děti i Dana je ta představa nepředstavitelná:).

Samotám ZDAR!










































ByLucky PHOTO

1 komentář:

  1. Na týden je to super, ale když denně jeden musí odhazovat pořád to bílé.....vyhlížím za každým mráčkem jaro a vzpomenu na písničku, co zpívá Nohavica.... .. dneska nám nově připadalo 20 cm prašanu..... ze zapadaných Jizerek zdraví Olina

    OdpovědětVymazat