STORY

Dlužím vám story o rybičce, nebo spíš rybičkách - páč už jich máme deset! Já jsem ták blbá:-). 
Chtěla jsem být za hodnou maminku, a tak jsem Bohyni dovolila jednu rybičku, v malinkém akvárku, v rohu dětského pokojíčku. A máme dvě obří akvária uprostřed obýváku, deset rybiček a ještě ke všemu malá rybí miminka (nespočet!). 

Začalo to úplně nevinně. Bohyně toužila po rybičkách, kamarádka mi pro ni věnovala pulce, pulec pošel, v záchvatu stesku se slíbila za první vysvědčení jedna rybička. Vybrala se Betty bojovnice, protože nepotřebuje vzduchování a filtraci. 
Dan vyštrachal naprosto šeredné akavárko ze svých dětských let a nostalgicky se ho jal opravovat. Nejenže bylo šeredné, ale taky dosti veliké a nevešlo se do pokojíčku. Rodinná rada rozhodla, že musí do obýváku, a tak jsem mu s nelibostí obětovala kus místa na mém oblíbeném mintovém kredenci po babičce. Zlákala mě jediná představa, že bude přístupné z obou stran a my se na sebe budeme moct s Danem dívat skrz jako ve filmu Romeo a Julie:-).
Výzo proběhlo, Bohyně si v božských šatech a podpacích dobelhala pro samé jedničky, a tak se rovnou ze školy pajdalo pro Betty do zveráku. S Bettynou se z obchodu dotáhlo i komplet vybavení pro akvaristy, protože Betty bojovnice sice nic nepotřebuje, ale to by nesměla bejt v tak velkém akvárku. Bohatě by jí stačila malá koulička. To obstarožní akvárium po Danovi je jí prostě veliké a pokud ji opravdu musíme mít v něm, potřebujeme filtraci, vzduchování, bla bla bla.......  Já to říkala! 
Místo slavnostního oběda se instalovalo. Kamínky, vodička, kytička, kmínek, bublinky, proudy, světýlko. Udělali jsme jí záviděníhodnej bejvák, dosedli jsme na sedačku a chtěli si to akvárko konečně začít užívat. No, a rybu aby člověk pohledal. Schovala se do díry v kamenu a my čučeli na prázdný akvárko - nuda. Šlo se dokoupit rybičky. Když už, tak už. 
Od tý doby nám tak nějak plynule ubejvaj a přibejvaj. Ta původní Betty jménem Bella se teda už taky odporoučela. Tu jedinou Bohyně oplakala, ale nahradil ji sameček jménem Avatar a teď, když Bohyně objevila ta malá rybí miminka, je smutek zažehnán. Jen nám bylo doporučeno odendat Avatara do samostatného akvárka, aby miminka nesežral. Takže nakonec máme opravdu malé akvárium s jednou rybičkou, ale hned vedle veliké s deseti dalšíma! 

Já to říkala!

Foto: Lucky

KOLO

Nikdy jsem nebyla a nikdy nebudu žádná velká cyklistka. 
Ale jako přibližovadlo jsem vzala kolo na milost, a dokonce jsem schopná za sebou vézt i dítě v cyklosedačce a vepředu plnej košík kravin. Kolem Písku je podél řeky plno malebných hospod a k dopravě k nim  je tento prostředek, zdá se ideální. Rovina, chládek, v dohledu lákavý cíl, vidina hřiště, moštu, piva, nanuku a řeky. Na kole, které dostal můj táta jako dárek v OBI k vrtačce, to dá zabrat, ale dá se to. 
Zbytek rodiny si sviští na koloběžkách. Objevila jsem, že i na koloběžku se dá připevnit cyklosedačka, ale nikdy jsem to neviděla v praxi a trochu se toho bojím. Bohyně to ale vymyslela. Mám si dát Šušu do nosítka a můžu prej jet! Když jsem mohla jezdit a mít ji v břiše??? Ten kinder pohled na svět mě fakt baví:-)! 
Až Šušu odroste, koupím si taky koloběžku. Já ji prostě shledávám jako naprosto ideální dopravní prostředek, vejde se do auta, dá se na ní jezdit v sukni a hlavně! Nemůže jí upadnout šlapka. Jako mně minulý týden, když jsme si zase takhle jednou svištěli kolem řeky, já chytla asi po deseti letech adrenalin a jala se s Danem závodit. Ukázalo se, že nejsem zas tak špatný jezdec. Ustála jsem to s Šušu za zády. Jen nám chyběla ta kožená taštička s nářadím pod sedlem a Dan odmítl stopovat kolemjedoucí cyklisty, tak jsme domů pomalu a s řevem došourali. 
Já na ty cyklo výlety prostě nemám štěstí. Kdysi jsem byla ještě na jednom. Taky s Danem. Donutil mě vyšlapat Hradištskej kopec a asi v touze zamachrovat (nebo na nátlak mého držkování, že chci jezdit jen z kopce) nás nasměroval ze stráně, která kopírovala písecký lyžařský svah - na kterým se točil Diskopříběh. Jedna brzda mi nefungovala a druhá po cestě z kopce praskla! V rychlosti jsem vyhodnotila, že nejbezpečnější bude řízeně spadnout vjetím do svahu. A v pudu sebezáchovy jsem tak i udělala. Pak jsem popadla kolo, švihla s ním tak tři metry, použila všechny sprostý slova, co znám, a uzavřela to, že za to všechno může Dan. Jak jinak:-).

Tak už chápete? 

Foto: https://www.pinterest.com/pin/378232068681923410/

TAK...

Domácí teploměr hlásá 28 stupňů. To na půdní vestavbu jde, ale je to fuška dodržovat větrací harmonogram!
Upadla mi šlapka! Ano, za jízdy. Ano, vezla jsem Šušu. A ne, nevysekaly jsme se.
Bohyně se u babičky pěkně spálila. Hlavně se maž, nos čepici a sluneční brejle - jak do dubu! Uf.
Mínus dvě rybičky (zatim). Rychlík uhnal Nema a pak sám zkolaboval.
Chytli vraha z Myšence, učil v Domě dětí, kam chodí Bohyně na "vyrábko". Hmmmm....
Šušu je v tom vedru kudrnatá jako pudl:-).
Vygruntovala jsem dětskej pokoj, vyprala školní tašku a donutila Dana obrousit desku jídelního stolu. Jsem dobrá (a zpocená!).

Foto: Dan

F + K

3. 7.  2015

Byla to krásná svatba - stylová, fotogenická, malá, milá (po jednadvaceti letech!!!).
To se pak fotí samo:-).

Katko a Filipe, moc děkuju za příležitost a souhlas s publikováním!
 
Foto: Lucky

SAMA

Bohyně odjela na prodloužený víkend k babičce a dědovi na chalupu. 
Zdá se, že se jí vůbec (ale vůbec) nestýská. Nevolá, nezvedá telefon. A když už jí konečně doženem, nestačíme se divit:-)! 
Vychrlí na nás: "Mám špatnou zprávu, bude konec světa, mám spálený ramena a byla jsem na párty u Markétky - byl to provar. Co rybičky?"
A než se nadechnu k odpovědi, ozve se: "Tak čaaau!!!"
Asi se má dobře:-)...

PS: Šušu se po ní stýská! Pořád se ptá: "Ťáťa - kde?"

Už ten odpočinek fakt potřebovala!

Být "velká ségra"  je řehole.

Někdy je to na padnutí.

Zaslouží si volno...

 

Těš se. A češ se:-)!!!

 Foto: Lucky

VOLNO(ST)

Jsem nepoučitelná. 
Je to furt stejný a já jsem zas a znova nepoučitelná a nevyléčitelná optimistka. Vždyť já se tolik těšila? Já si totiž myslela, že o prázdninách budu mít o trochu víc času - na blog, na Lucky LIMIT, na Dana, na holky, na sebe. 
Nemám čas si ani ostříhat nehty (natož nalakovat), a tak je stydlivě krčím v žabkách a jsem šťastná, že jsem si aspoň oholila nohy. 
Těšila jsem se, že nebudu mazat školní svačiny, a nedošlo mi, že budu muset Bohyni vařit obědy. Z předsíně se stal základní tábor, kde se mísí tašky z plavkama, hračkama, bábovkama, jídlem, a já mám hlavu jak pátrací balon, protože Bohyně se mi snaží vypovídat díru do hlavy. Školní kolektiv jí už druhý den prázdnin evidentně chybí a já musím nadšeně přikyvovat všem poskokům, poznatkům a fundovaně odpovídat na roztodivné dotazy. 
Obětavě jsem nakoupila nečokoládové sušenky, puntíkatej trvanlivej salám, vyhrabala plavky, zabalila švihadlo, Prší, skákací gumu a s křečovitým úsměvem odjíždím s holkama směr plovárna. 
Chvilku mi asi bude trvat, než přehodim prázdninovou výhybku, ale to bude dobrý:-)...


PS: Přeju vám prázdniny podle vašich představ (a představ Vašich dětí), já mám v plánu v blogování moc nepolevit, ale kdo ví?! Zatím mi to moc nevychází. Když vám bude smutno, sledujte mě na instagramu.

Foto: https://www.pinterest.com/pin/378232068681613280/

INSTANT VI

Náš instantní červen.

Letí to, letí! Za půl roku budou "zase" Vánoce - pardon:-).

Foto: Lucky