Mám pocit, že trval věčnost a prohloubil víc než jen moje vrásky.
Začalo to návštěvou Danovo táty, kterej přijel z Německa na oslavu svých šedesátin (pořádanou svým zodpovědnejším dvojčetem), kam v osmdesátym prvním roce emigroval. Pokračovalo to tradiční květnovou garden párty u kamarádů. Celé to bylo prošpikované našim jednadvacetiletym výročím seznámení. A skončilo to zprávou o utonulém chlapečkovi z Písku.
Moc jsem se nevyspala. Celou noc jsem přemýšlela, jak nesnesitelná je křehkost bytí. Kolik čeho je potřeba k emigraci a opuštění rodiny. Jak strašně svobodný jsme byli před těma dvaceti lety. Kterýho kluka našich kamarádů si naše holky jednou přivedou domů. Jak jednoduše vysvětlit Bohyni spoustu složitejch věcí...
Mám hlavu jak pátrací balón!
Tomu říkám víkendové školení.
Foto: Lucky
Četla jsem článek o 5 věcech, které bychom měli přestat dělat: 1 bod byl - příliš nad vším přemýšlet :) Hezký týden.
OdpovědětVymazatPřes den mi to jde, ale v noci si neporučim:)!
VymazatNěkdy se to tak schruje, že máme problém to pobrat mi sami, natož vysvětlit dětem.
OdpovědětVymazatLeží si to v naší hlavě a nechce odejít.
Život je křehký a stene se křehčím, když přijdou děti.
Ale život je taky dobrodružství.
A někdy je lepší víc žít a míň přemýšlet - i když s tím mám dost často problém:-)
Ilona
"Život je křehký a stene se křehčím, když přijdou děti."
VymazatTý jo! To je pravda, kterou jsem pořád nedokázala tak nějak neklišojdně zformulovat.
Díky moc:-).