pondělí 3. října 2016

ZRÁNÍ

U nás doma nastal čas zrání...
Trvalo to dlouho, ale je to tu a já se upřímně těšim na období sklizně:).
Trvalo deset let, než si to všechno sedlo, a já si konečně můžu sednout na sedačku a v klidu si říct, že tady na té sedačce budu sedět i za deset let. Teda, ta sedačka bude asi už jiná, ale flek pro sedačku už je konečně jasnej. Napjatě vyhlížim konec šoupání nábytku, přendavání věcí, přesouvání krabic a vysvětlování Danovi, že takhle je to prostě lepší! Konečně každý pokoj slouží k účelu svému určenému. Děcák je děcák (a ne vestavěná skříň), z trucovny je pracovna a naše osobní skladiště nabírá obrysu technické místnosti.
Šlo nám to pomalu, ale zpětně jsem ráda, protože hodně mých naštěstí Danem nevyslyšených přání a bědování bylo úplně šálených. Nakonec se to vyvrbilo moc hezky, všechno mělo svůj čas a chtělo to jen trpělivost. To kdybych věděla dřív, ušetřila bych si několik stěhovacích záchvatů a pár Danovo infarktů. To když přišel z práce a lekl se, že si spletl byt, protože naše doma vypadalo najednou úplně jinak. Bývala jsem schopná, než přišel z práce, přestěhovat půl bytu a k tomu ještě vymalovat:)
Zatím co nám pomalu začínají odcházet všechny elektronické spotřebiče, ostatní věci získávají na důležitosti, zvyšují svou hodnotu a pomalu zapouštějí kořeny. 
Konečně došlo na takové věci, jako je třeba koberec na hraní, závěs před regál do technické místnosti, prádelní koš a další věci nezbytně zbytné.
Strašně nerada kupuju nové věci - moc mi to nejde. 
Ale třeba pěknejch koberců na smeťáku prostě moc nenajdete, a tak se i já sem tam hecnu a něco nového do domácnosti na netu vyberu. V poslední době jsem si oblíbila Bonami.
Vybrala jsem tam Bohyni koberec do pokojíku. Hezké jsem objevila taky na Bianu, ale ten, co jsem chtěla. nakonec už nebyl, tak jsem načuřeně pokračovala v hledání a místo koberce jsem tam našla spoustu jiných věcí, které teď na mě vyskakují v reklamních oknech a tváří se, že je jako nutně musim mít. Kdyby Bohyni starší sestřenice neodtajnila význam symbolu na koberci, kterého jsme si do té doby nevšimli, mohli jsme být všichni spokojení, takhle se při vstupu do pokojíčku všichni uculujeme a Dan tvrdím že mu až oči přecházejí! Já nevim jak vy, ale já to tam nevidim:).
Další věc, kte uzrála, byl koš na prádlo. V čem máte prádlo vy? Pro mě to byl téměř neřešitelný problém. Potřebovali jsme minimálně dvě cosi, co nebude plastové a bude to nějak vypadat, protože to bude volně stojící. Nakonec jsme tam postavili dvě popelnice, jako... neohybá se tam úplně nejlíp, ale je to pěkný:))). Ba ne, jsou super, aspoň mám nějakej pohyb, holky baví do nich nosit gaťky, a když se neosvědčí - neztratí se. Takový věci já mám ráda!
Teď už stačí jen pár dodělávek a budeme sklízet, hnízdit, užívat si a prohlubovat svoje důlky v sedačce.
Jsme takoví domácí týpci:)!







 
































Foto: Lucky

14 komentářů:

  1. Lucko, já ji tam taky nevidím, i když, kdybych moc chtěla, tak asi jo. a ty popelnice jsou úplně super. ale to nejsou normální popelnice, že?
    já jsem zamlada byla taky hodně stěhovací, třeba manžel měl odpolední a když se vrátil z práce a nechtěl svítit, tak si lehal do postýlky, místo do postele :-)
    pěkný den Majka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Úplně normální 110 l pozink!
      A stěhujou se dobře, mají dole takovou šikovnou gumu:-)!

      Vymazat
  2. Odpovědi
    1. Tvé pochopení jsem tak trochu očekávala:).


      Vymazat
    2. chi, chi, mňa na šperky nedostaneš...na šiši ľudí a plechy, áno!

      Vymazat
  3. Já ten Tvůj/váš přístup k bydlení miluju! A nevidím to tam - teda, ehm, neviděla jsem, než... :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Ukazala jsem koberec Kubovi, jestli by se mu jako libil. Misto odpovedi dostal zachvat smichu. A kdyz jsem se ptala, cemu se tak smeje rekl: Ale nic, hormon dostal naladu.
    A bydleni mate krasny. Popelnice jsou super. U nas to mame naopak. Tak dvanact let jsme zili "beze zmen". Zato te trinactej...to je jedna zmena za druhou:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koberec úplně náhodou zahlédl náš syn a ptal se, jestli je "ajťácký". Prý samé 1 a 0. Je mu 17 a studuje IT. Takže zase jiný pohled na věc.

      Vymazat
    2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    3. Jak jsem sice IT tupounek,ale ty 1 a 0 mě napadly taky :-) Ivča

      Vymazat
  5. Myslím, že co se týče stěhování, může to omluvit fakt, že to prostě máme v genech, taková babička za Kapličkou je toho zdárným příkladem :)Martina ...jinak za mě, krásný!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aspoň jsem po ní nezdědila jen výšku:))).

      Vymazat