úterý 2. května 2017

MÁJOVÁ STORY

Snažím se aspoň jedno dopoledne v týdnu vypnout, 
 nic nezařizovat, nikam nevolat, prostě být 100% s Šušu, protože jinak za mnou vlaje jako hadr na holi. Pošta, focení, galanterie, papírnictví, úřady, řemeslníci....Myslím, že uzrál čas a konečně i ona pochopila, že několikrát do týdne jí ve školce bude líp.
Ten pátek měl být její, nakonec jsem ho věnovala dědovi, půl hodiny před odchodem mi volaly ošetřovatelky, že se jim nelíbí dědova noha je třeba ho odvézt do nemocnice na vyšetření. Nastartovala jsem naše vozidlo, které sice v úterý prošlo technickou, ale hned při cestě z ní v něm začlo podezřele rachtat. Takovej pocit, že vezete vlek, ale on tam žádnej vlek neni?! Vyhodila jsem Šušu u ségry, tam se ještě jedno dítě ztratí, ve dveřích se minula s Danem, který sotva se zberchal z chřipky, už má zase jiné obtíže - tentokrát je to zánět achilovky a ostruhu! Byl mu naordinován klid na lůžku, což si vyložil tak, že doma bude klid, který bude vyžadovat, holky dodržovat a já organizovat.
S fiktivním vlekem jsem odvezla dědu do nemocnice, pobyla si tam s ním 4 hodiny, přišla o veškeré iluze o zdravotnictví, podala první pomoc krvácejícímu pánovi, zapomněla vyzvednout Bohyni ze školy... a to všechno proto, aby nakonec děda podepsal reverz, protože děda, no...
V sobotu se Dan odplazil pod auto, protože jsem odmítla už dál jezdit s fiktivním vlekem, a zjistil, že  nám tak trochu odpadává kolo. Potřebovala jsem nakoupit, vyfasovala jsem pracovní pelech a stočila to k první benzině koupit po něčem smrdící stromeček, protože nic snad nemohlo smrdět víc než to auto. Vyvětrat nešlo, okýnka jsem měla přísný zákaz otevírat, hrozilo, že vypadnou, a když jsem chtěla vítězoslavně pověsit stromeček s vůní kůže na zrcátko, zjistila jsem, že tam žádné zrcátko není. 
Vařila se ve mně krev. Stejně jako se druhý den začala vařit voda v pracovním pelechu vonícím po kůži, přesně v tom okamžiku, kdy jsme se do něj všichni i s babičkou nasáčkovali a chystali se odjet  směr prodloužený víkend.
Dan začal mlátit berlí do betonu a já, jako vždy v těchto chvílích duchapřítomnější, s prosíkem volala své mamce, která nám své auto k zapůjčení už před několika dny nabízela, ale mezi tím, když jela vracet svetřík do Tesca, jí ho na parkovišti někdo nabořil. Přendala jsem si stromeček, autosedačky, děti, zavazadla, babičku, brunátného Dana, tvářila se, že to auto svítí a jela vstříc světlejším zítřkům.
Po svíčkové s pěti od tchýně a tchána jsem se trochu uklidnila.
Vesnice mi udělala dobře.
Přesvědčila jsem se, že krepák má pořád stejné odstíny, limonáda je červená a žlutá, májka vysoká, lavička vratká, prostě, že svět se točí dál, i když je zase míň o jednoho souseda, a že nic neni tak horké jako voda v chladiči.
Ať žije 1. MÁJ!









































































































Lucky photo




21 komentářů:

  1. Chci tady tvým fotkám dávat Srdce.
    I tobě bych ho dala!!! Jsem s tebou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zbavim se vleku a přijedu si pro pohlazení - děkuju♥

      Vymazat
  2. Úžasné fotky!!! Objímám na dálku! Drž se.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám ho, to bylo pevné:). Děkuju a mějte se, uvidíme se v létě???

      Vymazat
  3. Život je složitý,my jsme měli vše klidné.Práce skončila ve dvě,chlapi/někteří/vzali kočárky,šlo se na hřiště,ven,do ulic.Bylo vše v klidu.To jsou tak nádherné příspěvky,které by měli být v knize.Chci tím taky říct,že zatímco pro tebe fofr,pro mě u ranního kafíčka nádherné čtení.Drž se holka.Alibabka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vždyť já ten svůj fofr miluju, o čem bych pak psala, co by Alibabka s Alidědou ráno četla:)))?!

      Vymazat
  4. Měla jsem pocit,že někdo popisuje můj život před 8 lety:)
    Dnes je vše jinak, ale to by bylo na dlooouuhééé vyprávění.
    Příspěvek mě rozplakal a následně pobavil:)
    Asociace nacházím často ve vašem blogu.Proto se ráda vracím.
    Objetí a pusu,Valerie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jse zvědavá, kde budu já za 8 let:).
      Stavte se zase pláknout a usmát v jednom....

      Vymazat
  5. Jak já Vám rozumím!
    Jak já tyhle(jiné)dny znám...
    Naštěstí jich není mnoho...
    Petra

    OdpovědětVymazat
  6. Luci, my prostě musím zvládnout všechno. To se jináč nedá :-) Ale že u Vás máte veselo. Btw - to focení máš v krvi! Petra

    OdpovědětVymazat
  7. Pusu, veľkú!!
    Ja tiež... mne musia stačiť, vtáčiky, čo ma prídu obzerať, keď sedím zrútená za drevárkou....a radosť od teba!

    OdpovědětVymazat
  8. Ať žije máj..a hlavně tvoje kráááásné fotky :-) a nejen ty :-) a jak moc Ti rozumím - tyhle dny, kdy se daří znám (obzvlášť po dnešku - Ty víš, viď :-) )

    OdpovědětVymazat
  9. Krásné fotky a vypadá to na prima čas.

    OdpovědětVymazat