čtvrtek 18. července 2019

TRAPING

Jsme holky z městečka.
Jsme a vždycky budem. Ruku na srdce.
Uvědomila jsem si to minulý týden, když jsem jela za dětmi a babičkou na chatu, přes cestu mi přeběhla srnka a já si pomyslela, co tady dělá ten richback.
Zakroutila jsem hlavou sama nad sebou, oblíkla khaki bundu, svázala odbarvené vlasy do drdolu a tvářila se jako trampka/trapka. Přes den to byla brnkačka. Večer, když jsem si pod hlavu rolovala vypelíchanou larisu a uléhala na slámou vycpanej, vrzavej gauč a přes palubkovej strop mi přeběhla (prej) veverka, se mi stáhla první půlka. A o půlnoci, když pod okýnkem nad mou postelí zadupal a zaštěkal srnec, druhá. Přitáhla jsem si spacáček až pod bradičku, myslela na něco pěkného, místo oveček počítala blbce a těšila se na ráno jako nikdy.
S ránem jsem získala své sebevědomí i pozadí zpět.
Rána, ta jsou tam opravdu pěkná!

PS: Já si stejně myslím, že to byl jelen!!!





























ByLucky PHOTO




2 komentáře: