NAIVKA

Deset pracovních dní před Vánoci jsem se jala poslat balík, 
i když nebyl čas oběda, ani chřipková epidemie, fungovala v našem okresním městě jen a pouze jedna jediná přepážka. Se zpruzelou Šušu jsem si vystála dvacetiminutovou frontu a s vypípanou dírou do hlavy jsem se načuřeně sunula k přepážce a chystala se kafrat. Ani jsem se nestačila nadechnou a už jsem byla odzbrojena. Tak nebývale milou pani za přepážkou jsem ještě v životě neviděla. Hotovej přírodní úkaz. Chvíli jsem ji podezírala, že prošla nějakým převánočním školením České pošty, ale pak mi došlo, že někdo to tak prostě má. S tím se člověk prostě narodí. Naprosto odzbrojeně jsem jí odkejvala i informaci, že po půl hodinovém čekání u jedné jediné přepážky mi ten balíček za 70kč nestihnou ani náhodou doručit do deseti pracovních dní (do Vánoc!), a že jediná možnost je připlatit si jednou tolik. Ano, ano, ano...

Nebo můj dvorní pan kovář. 
Já ho prostě miluju - Dan o tom ví:-). Všude možně si ťukali na čelo, vymlouvali se, posouvali termíny, ale on... On nehnul ani brvou! Nic nebylo problém : "Někam to vsunem, jasně paninko, já nepiju - tak snad jen to pívo, a to si nedělejte škodu, já Vám zavolám (a zavolal), nepotřebujete ještě něco. OMG - to je sen! Nejenže to u něj voní, jak to vonívalo v dílně dědy Trčků, po zablácenym dvoře běhá vlčák a u kotle se hřeje kotě, ale já mu asi(snad) nepřipadám vůbec divná. Nerozhodilo ho, když jsem tam bez zavolání nakráčela omotaná dráty a Šušu v náručí a jeho psem na noze. Nepodivil se, že mi jednou normálně pětiminutová cesta trvala půl hodiny, protože jsem se sekla na nedalekém smetišti. S ledovým klidem přešel několikačetné prozvonění od Šušu a vytípnutí během hovoru při přebalování. Nevynadal mi, když jsem na všechno tak spěchala a pak si to vyzvedla o tři dny dýl. Větu, "potřebujete to hned, nebo až za týden", nemyslel vůbec ironicky a nevadí mu moje laický výrazy.

Někdy mi některý lidi prostě vyrazí dech!
A to tentokrát myslim v tom dobrym slova smyslu.
V poslední době jsem tak nějak začla ztrácet svou naivitu a víru v dobro.
Ale najednou...
Nevím, jestli je to tím předvánočním časem, ale já si prostě pořád myslim, že dobrý lidi ještě jsou.
Jen asi nejsou na těch správných místech.
A že když dva dělají totéž, není to totéž. 

PS: " Že jo, pane prezidente?!"

Foto: https://www.pinterest.com/pin/378232068685211067/