Asi jste si všimli, že tu mému muži neříkám muž, ani manžel, ale Dan. To je tím, že mým Danem je daleko dýl, než mým manželem. Za ty skoro dvě desítky let, jsme toho zažili už dost, ale musím přiznat, že až s dětmi to nabralo ty správný grády. Vždyť to znáte: zabalit, nanosit do auta, napuclovat do auta, zapnout do sedaček, vynosit, nanosit, napuclovat.... Přines plenku, podej dudlík, houpej pořádně, podrž jí, hlídej, ať nespadne. Jak je tam, bude pršet? Vynes koš, kdy přijdeš, ztlum to. Cožeee?. Jéééé, já nekoupila pečivo - skoč tam!
Já vím, já vím, je to na palici. Ale musím uznat, že s narůstajícím počtem dětí to zvládá líp a líp. Statečněji a mnohdy i s úsměvem!!!
Zasloužil by si nějakou odměnu. Třeba odjet na nějakou Robinsonádu. Bydlel by na opuštěném ostrově, nebo dělal strážce majáku, neměl by signál, chytal ryby, popíjel pivečko, četl Epochu, jedl chleba se sádlem a byl na záchodě jak dlouho by chtěl:-). To by se mu líbilo!
Ale určitě by se mu děsně stýskalo.
A tak mu bude musit stačit pusa, medaile a pochvala ♥.....
 |
| Celej Dan, že jo? |
Foto: http://www.behance.net/gallery/joinh-illustration/13394457
Žádné komentáře:
Okomentovat