neděle 25. září 2016

PODZIM

Je těžký být rodinný optimista, když je vám ouvej.
Nesnášim bezmoc a ta bohužel se smrtí souvisí. Oba dva dědové odešli v září, ten druhý si vybral to letošní. 
Začínám mít ze září respekt!
Ještěže děti vyžadují pravidelný rěžim a stravu, to se vám pak těžko stagnuje a sabotuje.
Bohyně si i přes hemofila a zánět nosohltanu vydupala účast na pohřbu. Poplakala si. Na hostině slupla dva řízky se salátem, po obědě na tři hodiny usnula a večer u stolu se jen tak zeptala, jestli si už může dědu vymazat z mobilu.
Závidim dětem tu bezprostřednost a přímočarost.
Kde jsme ji nechali my...






































 

 Foto: Lucky

11 komentářů:

  1. Luci, je mi líto ... i nám děda odešel v září a babička rovněž. A stejně jako ty začínám mít ze září respekt ... :-(

    OdpovědětVymazat
  2. Luci, upřímnou soustrast. Drž se!

    OdpovědětVymazat
  3. Závidím dětem vnímání smrti. Moje 4letá dcera, když nám umřela naše milovaná fenka, tak to všem na počkání vykládala a ještě si 2 měsíce hrála na pohřeb a sem tam se neváhala zeptat našich spřátelených pejskařů, co si pořídí za psa až jim ten jejich umře jako náš. A taky hláška: "Mami, nebuď smutná, řeknu tátovi! on ji vykope a donese zpátky domů"... Markéta

    OdpovědětVymazat
  4. :-( jsme s vámi!! ♥♥♥♥♥♥

    OdpovědětVymazat
  5. Je moc fajn, že jste dceru na pohřeb vzali. Mě to jako malé hodně chybělo, když zemřela babička...

    OdpovědětVymazat