LAZARET

To byl zase večírek!
Posledních čtrnáct dní si na spaní ani nesundavám brýle, v noci u nás totiž bývá větší rušno než přes den. Minulý týden jsem to dokonce zalomila uprostřed předsíně v kuličkovém  polštáři, s košíčkem léků u ruky. Usnula jsem tam spravedlivým spánkem, ke všem marodům stejně daleko, odpadly tak vyčítavé pohledy a náročné rozhodování, kdo z nich mě potřebuje víc.
V pátek v noci mě potřebovala Šušu.
Ještě před  půlnocí se bytem rozlehlo:"Mamíííí." Naklusala jsem do pokojíčku ke kroutící se Šušu, která si stěžovala na bolest a drbala se na uchu. V duchu jsem si povzdechla! Dobrá, povzdechla jsem si nahlas, že už se z toho vážně po... Proč naše děti bolí uší zásadně v době, kdy nejbližší ušní pohotovost je vzdálená 50km??? Nasadila jsem Otipax, Ibalgin, chladila, pak obkládala teplem, zjišťovala Danovo páteční hladinku alkoholu v krvi, chovala, konejšila, hledala klíčky od auta, zase chovala... Nakonec se ozvaly dva prdy a bylo po po bolesti:).
"Mami, ale já neříkala, že mě bolí ouško!?"

PS: To začalo až další večer.

By Lucky PHOTO