neděle 24. května 2015

BOD ZLOMU

Já věděla, že se to jednoho dne zlomí (a to mi pomáhalo přežít).
Já věděla, že nedělám nic špatně.
Já věděla, že potřebuje "jen" čas a moře lásky.
Věděla a přesto často pochybovala, křičela, sakrovala a lámala si hlavu proč.
Proč jen je to moje dítě pořád tak nespokojené? Bylo to "na budku", trvalo to rok. Zdálo se to nekonečné, ale byla jsem připravená, že to bude trvat věčně. I tak bych ji milovala!!!
Ten zlom přišel z čista jasna minulý týden. Šušu dospěla - zní to strašně, ale já nenašla lepší výraz:-). Konečně její tělo dohnalo hlavu. Štráduje si to po bytě, dloube se v písku, staví komíny, prohlíží knížky, nevrže, nevěší se na mě, nežmolí, spí skoro celou noc, a to všechno prosím pěkně, SAMA!!! Konečně si budu moct zamalovat kruhy pod očima, aniž bych při tom k hraní musela obětovat rtěnku. Já si najednou klidně můžu v klidu dojít na záchod. Vybrat, co si vezmu na sebe, aniž bych si musela den předem dělat hromádku. Zadívat se do blba, pracovat, vyhrnout rukávy, strčit vlasy za ucho. Prostě se nadechnout... Bylo to intenzivní. Vždycky jsem obdivovala rodiny, které mají "nestandartní" děti, ani náhodou se s nimi nemůžu srovnávat, ale teď si jich vážim ještě víc.
Musím teda taky přiznat, že jsem si to trochu zkomplikovala sama - těma svejma aktivitama. Někudy to prostě muselo ven a výstupní formát je takový, jaký je:-). Realizace byla nutná, poté co jsem téměř potlačila své základní životní funkce, se to mé Já muselo někde/nějak /někudy probojovat.
Jo, je to maminčák a co je všem do toho. Kdo ji celé dny a noci choval, až má z toho nezvratné kožní změny na levé paži (vrásky:-))? Kdo ji rozptyloval a bavil, i když jí nic nebavilo a byla protivná sama sobě? Kdo se s ní pral při přebalování. Kdo jí  v noci nasilím vpravoval do úst odměrky se sirupem na zuby? Já!
Už to neni žádné miminko a její láska není tak samozřejmá a bezprostřední. Ale já jí věřim. Věřim, že si svůj okruh fanoušků získá! Kór teď, když už ty potencionální přestane odpuzovat svým negativním přístupem k životu...
Huf! 


 PS: Vše zúčatněným (i když jich věru nebylo moc), děkuju!







 Foto: Lucky


14 komentářů:

  1. Tak to je supr! A díky za šanci, že to jednou přejde i tady. :-D Zatím to trvá půl roku a sice spí v noci, ale nespí přes den. Tak hodinu dohromady. A když je vzhůru, nic jí nebaví. Jen by se nosila. V kočáře řve, takže pobyt venku jen na ruce. Včera už jsem si přivezla šátek, tak třeba se to zlepší. Minimálně budu mít volný ruce na houpání toho staršího. :-) Ale pevně věřim, že to jednou přejde. Jen jsem myslela, že když jsem měla akčňáka prvního, bude druhý hodný a klidný. A ono je to ještě horší. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Šance je vždycky, u nás už se to zdálo beznadějné a hele....
      To bude dobrý:-)!

      Vymazat
  2. To je jako bych cetla o sve dceri (15 mesicu). Ano bylo, a stale nekdy je, to s ni narocne. Ale je dokonala presne takova, jaka je. A kdo to nevidu, jeho skoda. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Luci,
    moc Ti to přeji a bude určitě ještě líp.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jen co se trochu zberchám a začnu si to užívat a né přežívat:-).

      Vymazat
  4. Halelujáá! Tak teď pořádně a v klidu jíst, pít, spát a lelkovat, ať se ti vrátí síly, kila a zašantročené JÁ! :-)

    OdpovědětVymazat
  5. A bude to jen lepší! Až mě ty pokroky někdy děsí, tak rychle ty děti rostou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tenhle skok už jsem si vymodlila, jiných se děsim! Ještě budu vzpomínat, viď? Na to se snad nedá zapomenout - kdyžtak si to tu přečtu:-)...

      Vymazat
  6. Ta vráska na ruce je vážně nezvratná? Mám ji na levé a říkám si, že to ta kůže snad ještě rozchodí! No, jestli tam zůstane, tak za ni poděkuji svému třetímu miláčkovi :-)
    Chce to duševní sílu, naše děti nám ještě připraví spoustu překvapení (viz má téměř 13-ti letá dcera), člověk by to někdy zabil a z toho se musím smát, až mě břicho bolí.
    Ale co jsme si vychovali, to máme :-D
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hlásim, že taky levá! Jsou to vrásky z lásky:-)....

      Vymazat
  7. Je to ako vstúpiť do ďaľšieho života,a ešte aj s ďaľším človiečikom...tak je to s mojími..,ich svet...keď sa podarí postúpiť,a spolu!..tých bodov zlomu....Sú vo mne CELÉ SVETADIELY...moja tvár je v nich skrytá...som na ňu zvedavá keď dôjdem ku koncu,a k počiatku ďaľšieho..život sú prechody...ale ani potom neskončím... :-)...
    ...A na ten svoj ,,prechod,, ani nemám kedy...:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zatím mě bolí celé tělo, jak jsem povolila, celé se to rozleželo:-).

      Vymazat